Letos v srpnu jsme měli opět možnost strávit týden s Tchaj-ťi v Jizerských horách. Pobyt má již mnoholetou tradici, (já jela pošesté). Objednali jsme si pěkné počasí, akorát na cvičení, a vyrazili do luk a lesů prohlubovat (někteří alespoň udržovat :-) ) své kung-fu.
Sešlo se nás asi 50, ale na rozdíl od minulých let, nás byla většina pokročilých. Proto jsme také měli větší možnost věnovat se cvičení se zbraněmi. Cvičili jsme ve skupinách podle pokročilosti − 13 forem a 74 forem − vždy několik sestav, potom jsme si opravovali jednotlivé formy, někteří se sestavy doučovali. Pak následovalo cvičení se zbraněmi.
Největší zájem byl o cvičení s vějířem (což byla letos novinka). Sestava je krásná a všichni udělali velký kus práce a naučili se poměrně dlouhou část sestavy. Moc pěkně se na ně koukalo :-).
Další novinkou bylo cvičení 13 forem s dlouhou tyčí. A jelikož je nejen dlouhá, ale i těžce manipulovatelná, obsadili tuto disciplínu pouze zdatní pánové. Dále se vyučovala sestava Kopí hruškového květu a tyč bílé opice. A nesmím zapomenout na sestavu s mečem, kterou jsem si “oprášila”.
Cvičení nás bavilo také díky instruktorům, kteří se nám trpělivě věnovali. Se sestavou s mečem nám pomáhal Honza Roček, vždy nám tak dlouho vysvětloval podrobně formu a její aplikace, dokud jsme to alespoň částečně “nepobrali” (a ještě nám navrch přidal nějakou zajímavou informaci z ostatních stylů, ve kterých se používají chladné zbraně). Míša Lukáčová vedla skupinu s vějířem a musím říct, že velmi dobře.
Díky Kubovi Valáškovi, Kubovi Ondrákovi, Zdeňkovi Staňkovskému (snad jsem na nikoho nezapomněla) jsme mohli dělat celkem rychlé pokroky, věnovat se více detailům. Když už jsme večer byli všichni ucvičení a některým z nás už brnkali nožky, udělali jsme oheň a seděli, povídali,
Radek nám četl šaolinské pohádky na dobrou noc, vyprávěl o Číně a nových plánech. Každý pobyt je jiný a každý je něčím jedinečný, přináší mi nové zkušenosti, dovídám se pokaždé i něco nového sama o sobě. Jak se můj vztah k Tchaj-ťi proměňuje s věkem, s novými poznatky…
Díky Radkovi a všem, byl to velice příjemný týden. Za rok se třeba sejdeme na Talavanu
Martina Burešová