Home Taiji Akademie Večer na počest Mistra Zhu Tiancaie

Večer na počest Mistra Zhu Tiancaie

0
Večer na počest Mistra Zhu Tiancaie
Teorie Tchaj-ťi a Mistr Zhu Tiancai

Dnes je to přesně týden, co k nám do Taiji Akademie přijel na návštěvu Mistr Zhu Tiancai, tentokrát v doprovodu svého nejmladšího syna Zhu Xianghuy. Za uplynulých sedm dní jsme nasbírali spoustu nových dojmů a zkušeností z mnoha seminářů. Pojďme však ještě krátce zavzpomínat na večer, kterým všechno začalo…

Slavnostní večer, kterým byla v Akademii zahájena návštěva Mistra Zhu Tiancaie a jeho syna, začal společným cvičením Čchi-kung. Pro většinu z nás to bylo první setkání s Mistrem, a tak Čchi-kung zafungoval jako naladění na společnou notu. Téma setkávání pokračovalo promítnutím krátkého videa z loňského pobytu studentů Akademie v Číně – a i když je tradice těchto cest v Akademii dlouholetá, nabízela se myšlenka, že se letošní Mistrovou návštěvou zase jeden malý kruh uzavřel.

Zhu10Energie večera už se potom jenom stupňovala. Přinesla ji živá tradiční hudba i ukázky cvičení studentů Akademie a všechno vyvrcholilo hlavním bodem programu, vystoupením obou Mistrů a jejich vyprávěním o Tchaj-ťi a o všech věcech okolo.

Mluvilo se o ústředních principech Tchaj-ťi, o sedmi stupních studia nebo třeba o singapurském prezidentovi… Mistr měl energie na rozdávání a jeho intenzivní přítomnost na všechny zapůsobila jako zdaleka největší zážitek večera.

 

Mistr Zhu přívětivě pozdravil „staré známé tváře“ i nováčky z Akademie.

 

Společnost, která se v Akademii v pátek sešla, aby Mistra viděla, uvítala a vytvořila kulisu slavnostního večera, byla různorodá. „Staré známé tváře“ (jak je pojmenoval sám Mistr), bývalí i současní studenti, jejich nejbližší a známí. Těžko říct, co se honilo hlavou těm, co si s sebou večer přinesli i svoje vlastní vzpomínky na Čínu nebo na předchozí setkání s Mistrem.

Zhu02Za ty ostatní můžu říct jen to, že i když nás oslovil jeho přívětivý úsměv, který nešlo nevracet, skoro domácké vystupování a ochota vyjít vstříc nesčetným žádostem o fotografii, převládl úplně jiný dojem.

Vzdálenosti se dnes zmenšují a Čína je skoro za rohem, ale pocit, že se člověk právě ocitl v přítomnosti legendy, která nás navštívila ze světa vzdáleného nejen co do počtu kilometrů, se usadil na okraji vědomí a zůstal tam, možná, na dobu neurčitou.

Iva Krombholzová