Tchaj-ťi čchüan se zrodilo ve vesnici Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) v severní Číně nedaleko Žluté řeky. Vesnice vznikla již ve 14. století a historie a Tchaj-ťi tady na návštěvníky dýchají na každém kroku. A právě díky Tchaj-ťi vesnice pomalu mění svou tvář a modernizuje se. Místní samospráva věnuje značné investice do jejího rozvoje − byl vybudován nový hotel, sportovní stadion, Muzeum Tchaj-ťi a dokonce vznikla i zcela nová obytná čtvrť.
Chenjiagou dříve a dnes
Historie vzniku vesnice Chenjiagou a stylu Čchen
Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) leží necelých 600 kilometrů na jih od Pekingu několik kilometrů od Žluté řeky v provincii Henan (Chenan) v severní Číně. V těsné blízkosti (na čínské poměry :-), tj. asi hodinu jízdy autobusem, se nachází i klášter Shaolin (Šaolin), ve kterém se cvičí bojové umění již stovky let.
Vesnici Chenjiagou (v překladu Údolí rodiny Čchen) založil kolem roku 1374 Chen Bu (Čchen Pu), který se sem přestěhoval ze sousedního hrabství Shanxi (Šan-si). Místo, které si vyhlédl, bylo slunné a úrodné, v okolí však řádili bandité. Chen Buovi se podařilo spolu s vesničany loupežníky vyhladit a jeho sláva se roznesla do okolí. Postupně začali přicházet lidé, kteří se od něj chtěli učit, a Chen Bu založil první školu bojových umění.
V polovině 17. století vzniká ve vesnici Chenjiagou nejstarší podoba Tchaj-ťi čchüan − styl Čchen.
O tři století později, kolem roku 1660, sestavil Chen Wangting (Čchen Wang-tching) nejstarší styl Tchaj-ťi čchüan jako kombinaci tehdy existujících bojových umění, čínské medicíny a taoistických metod hlubokého břišního dýchání. Umění Tchaj-ťi se předávalo z pokolení na pokolení a zůstává důležitou součástí života vesnice i nyní, jedenáct generací po svém vzniku. Mistr Zhu Tiancai (Ču Tchien-cchaj), z 19. generace rodiny Čchen, patří mezi 13 nejvýznamnějších velmistrů Tchaj-ťi čchüan na světě a je jedním z tzv. 4 tygrů z Chenjiagou. Radek Kolář navazuje na rodinnou tradici, je mistrovým osobním žákem a pokračovatelem 20. generace.
Jak se žije v Chenjiagou dnes
Chenjiagou je tradiční čínská zemědělská vesnice s domy postavenými podle jednotného vzoru. Charakteristické pro ně jsou vstupní brány a ze čtyř stran uzavřené dvory, ve kterých se po staletí rodilo skutečné kung-fu. Vesnice dnes čítá necelé 3 tisíce lidí (cca 600 rodin), hodně mladých lidí se stěhuje za prací do měst a mimo vesnici míří i řada učitelů Tchaj-ťi.
Přijedete-li z nejbližšího města Wenxian (Wen-sien), přejedete nově vybudovaný vodní kanál, který přivádí pitnou vodu do Pekingu. Hned za ním vlevo odbočíte do jedné ze dvou dlouhých moderních ulic, které tvoří jádro vesnice. Na začátku po pravé straně stojí nová škola Chen Binga (Čchen Pin-ka), synovce Chen Xiaowanga (Čchen Siao-wanka) (druhého ze 4 tygrů z Chenjiagou); za ní, trochu skrytá, je hrobka Chen Zhaopi Čchen (Čchen Čao-pchi) s děkovnými stélami jeho žáků. Několik desítek metrů za Chen Bingovou školou uvidíte dům a školu Zhu Tiancaie (Tiancai taiji institut), naproti přes ulici můžete navštívit muzeum Yang Luchana (Jang Lu-čchana), zakladatele školy Jang.
Druhá ulice, kolmá na hlavní třídu, připomíná náměstí. Kromě školy Chen Xiaoxinga (Čchen Siao-sinka) je zde vchod do Muzea Tchaj-ťi čchüan, které vzniklo za podpory místní vlády, neboť vesnice byla uznána za místo významného kulturního a historického významu.
Na druhé straně za náměstím vznikla „nová vesnice“, jejíž součástí je velký stadion, ve kterém se konají semináře či festivaly Tchaj-ťi, luxusní hotel či celá čtvrť několikapatrových činžáků, které s ohledem na neúměrně vysoké ceny bytů zatím zejí prázdnotou.
Kromě tradičně navštěvovaných míst jsme mohli díky Radkovi vidět skrytější místa, např. místní park, jednu z mála zelenějších a klidnějších lokalit ve vesnici, nebo starou svatyni na protější straně kanálu.
V Chenjiagou lidé tráví spoustu času na ulici. Všude je typický ruch, vřava; a letos díky rozkopaným ulicím i vrstvy prachu; auta houkají, předjíždějí vás zprava zleva. Děti si hrají v prachu cesty, dospělí pracují či jedí na stolečcích před domy. Na ulici si pro vylepšení chuti můžete dát i místní delikatesy – suché placky, někdy vylepšené vajíčkem.
Na náměstí i ve vedlejší ulici je spousta obchodů s pestrou nabídkou Tchaj-ťi obleků, bot, zbraní či dalších doplňků pro cvičení Tchaj-ťi (výuková videa, DVD). Člověka zachvátí nákupní horečka, i když vůbec nechce :-) Díky Radkově známosti s místní švadlenou jsme si mohli dát navíc ušít obleky přímo na míru a podle našich přání.
Alena Koutecká
Děkujeme Štěpánovi Krejcarovi za poskytnutí fotografií pro tento článek.
