Úsměvný pohled na cestování do Číny a prvních pár dní v Pekingu z pera Radka Koláře
31. července − na cestě do Moskvy
Vždy, když se letadlo zvedne do výšky a objeví se první turbulence, říkám si, proč nemůže být klášter Šaolin a Čchen-ťia-kou někde za Brnem. Přátelé mi říkají, že létání je ta nejbezpečnější doprava, ale stejně není nad pevnou půdu pod nohama :-)
Letiště v Moskvě nezklamalo: špína, vedro a kouř z cigaret. A letos jako bonus − kompletní rekonstrukce za chodu. No, možná dobrá vstupní brána do zmatku a hluku, který mě čeká v Pekingu.
31. července − Moskva
Šestihodinové čekání v Moskvě na letišti ubíhá pomalu. Člověk se nemá kam schovat a občas na něj vybafne asijský bubák s rouškou přes ústa. No jo, prasečí a ptačí a kdovíjaká jiná chřipka, to není jen tak. Pak jde i make-up stranou :-)
Čekal jsem wi-fi, ale bohužel vím jen o jednom placeném, což je dost složité, ale půjdu ještě na obhlídku. Na tranzitní přepážce mi sebevědomý Rus píše do letenky Gate 1, podívá se někam hodně daleko za mě a pokyne rukou „pasli, pasli“. Problém nastane, když zjistím, že (díky rekonstrukci) Gate 1 ani 2 neexistují.
Hmm, dokážou tady lidem pěkně zamotat hlavu a „zpříjemnit“ čekání. Takže honem hledat info centrum. Hurá, vidím velký chumel zarouškovaných Asiatů, tam to asi bude. Nakonec to vzdávám, na tohle vážně nemám. Takže počkáme a uvidíme, šest hodin je dlouhá doba.
1. srpen − Peking
Díky časovému posunu nevím, jestli se mi zdál nebo jsem ho opravdu prožil. Nový hotel je ve staré čtvrti nedaleko parku Tiantan, kam chodíme pravidelně cvičit. Večer přišla průtrž mračen a do hotelu jsem se musel brodit. Večeře skromná − pálivé tofu, smažený lilek. Restaurace špinavá a kluci − číšníci v kalhotech, za které by se nemusel stydět leckterý bezdomovec. Jeden už nese jídlo a rýži přidržuje špinavou rukou. Upřímně lituji, že jsem vynechal očkování proti žloutence. Jinak je jídlo čerstvé a chutné.
5. srpna − Peking
Možná bych se měl vrátit na začátek. Letošní pobyt v Číně jsme naplánovali od 7. srpna do 6. září. Cesta zahrnuje Peking, Čchen-ťia-kou, Žluté hory, Hangzhou, 
Suzhou a mnoho dalších zajímavych míst. Jede nás celkem patnáct.
Rozhodl jsem se přijet do Pekingu o týden dřív. Jednak si odpočinout a potom také studovat a poznávat více místní lidi a zvyky. Hlavním místem mého zájmu je park Tiantan. Odtud znám v Pekingu několik přátel a zde také každé ráno cvičíme Tchaj-ťi. Takže těch několik dní jsem pobýval hlavně v parku :-), zní to divně a upozorňuji, že bydlím v hotelu :-) Nicméně Tiantan park mám rád. Nespočet klidných zákoutí, tisové háje a borovicové lesíky, které skrývají mnoho míst na cvičení Tchaj-ťi. Takový plácek na cvičení, to není jen tak. Nejprve musíte nalézt vhodné místo, vyrýt drny a místo vyrovnat a udusat. Potom je třeba plácek udržovat, zametat atd. Hotová věda. Také si každý svůj plácek hlídá a nedá na něj dopustit.
Když projdete jižní branou parku Tiantan a u božské kuchyně se dáte doprava, objeví se před vámi ten správný borovicový lesík. Cvičí se většinou stranou hlavních cest, kde proudí davy turistů. Po cvičení následuje jídlo a pak malá procházka po městě.
Dnes jsem se vydal do trochu jiného světa, na slavnou třídu Wang fujing. Najdete tady to nejluxusnější, co vůbec Peking nabízí. Honosné obchody, luxusní obchodní centra a kancelářské budovy, mezi kterými se proplétají davy turistů. Myslím, že mi to stačilo na celý týden. Je to mnohem únavnější než cvičení v parku. Ale mám důvod, proč jsem se vypravil právě sem. Mezi fastfoody se skrývá malá pekárna, která nabízí celozrnné bagety a chleba, podobný našemu. Jinak v Pekingu a v celé Číně těžko seženete pečivo a chleba v podobě, na kterou jsme zvyklí. Takže bitva s davy lidí stála za to. Večeře v evropském stylu (jogurt a chleba) byla vítanou a zaslouženou změnou.
6. srpen − Peking
Dnes vás zvu na večerní procházku starými uličkami zvanými Hutong. Více než sto let zde místní lidé žijí v domech zvaných Sihe Yuan − „Dvorek čtyř rohů“.
Přízemní domky jsou nalepené těsně na sebe, propletené úzkými uličkami. Vejdete-li dovnitř, musíte hned za vchodem obejít velký kámen. Na něm jsou vytesané znaky pro štěstí. Teprve potom jste na dvorku, ze kterého vstupujete do jednotlivých pokojů.
Skromné, útulné pokoje jsou jednoduše zařízené: postel a stůl (dnes ovšem nechybí ani televize). Je zde také malá kuchyně. Koupelnu byste hledali marně. Jednoduché umyvadlo poslouží jako zdroj vody na vaření i pro základní hygienu. Toaleta a sprcha jsou veřejné a společné pro několik domů. Nemusí být ani označené − v úzkých uličkách Hutong je ucítíte na dálku.