, cvičení, dětských oddílech Taiji Akademie a sestavách ){kind=link}
Petra (*1992) přišla do oddílu Tygrů před sedmi lety. Tchaj-ťi ji okamžitě “chytlo” a dnes ji spraví náladu, kdykoli začne cvičit. Od roku 2015 nejen sama trénuje, ale pomáhá také jako instruktorka dětských oddílů Taiji Akademie. Spolu se cvičením ji zajímá vše spojené s Čínou a Japonskem.
Petro, vzpomínáš si na své první setkání s Tchaj-ťi?
Mám kamarádku, která je napůl Číňanka. Její maminka nám před sedmi lety doporučila, abychom se šli podívat na dětskou hodinu do Taiji Akademie. Stihli jsme jen konec tréninku Tygrů. Ale pamatuji si, že jsem viděla Martinu Slabou cvičit s mečem a to mě hodně zaujalo. Jak cvičí, jak je protažená.
Další imupls mi dal kamarád, který cvičil styl Jang. Byla to spíš taková lehčí forma, meditativní. Proto mě hodně překvapilo, když jsem přišla na první trénink v Akademii a zapotili jsme se, skutečně jsme cvičili a běhali.
Myslela jsem, že si jen tak odpočinu, a najednou jsem se musela hýbat (směje se). Ale líbilo se mi to a přihlásila jsem se do oddílu. Kamarádku to po půl roce přestalo bavit, ale já zůstala, chytlo mě to.
Kolik času Tchaj-ťi věnuješ?
Zpočátku jsem chodila dvakrát týdně, občas jsem vynechala, protože jsem byla líná. Postupně jsem si tady našla kamarády a teď cvičím třikrát v týdnu. I když je pravda, že momentálně nemám kvůli škole tolik času.
Od loňského roku vypomáháš jako instruktorka u Tygříků. Líbí se ti pracovat s dětmi?
Když mě Petr (Donát) poprosil, abych pomáhala s dětmi, souhlasila jsem. Pracovat s dětmi mě baví, děti jsou veselé a mě to zvedne náladu. Mám dobrý pocit, že je můžu něco naučit, něco jim předat. I když je to občas hodně náročné, hlavně když zlobí. Ale já sama se tím učím, jak zůstat v klidu, ovládat se. To ke cvičení patří.
Taiji Akademie pro mě znamená partu, lidi, se kterými jsem ráda. Ostatní mě motivují.
Co se ti jako první vybaví, když se řekne Taiji Akademie?
Vybaví se mi lidi, parta. Původní skupina už se sice rozpadla, ale vytvořila se nová. Probíráme jiné věci, ale jsem s nimi ráda, protože je tady legrace.
Neumím si představit, že bych do Akademie nechodila. Ráda cvičím ve skupině. Ostatní jsou pro mě motivací, abych se víc snažila a mohla se posouvat dál. Inspiruje mě např. Petr Vitouš, jak se snaží, jak cvičí. Dřív to byla Martina Slabá a Martin Vitouš. Říkala jsem si, cvičí nízko, hezky, chtěla jsem se jim vyrovnat.
Tchaj-ťi se věnuješ už sedm let… Čím tě naplňuje?
Potřebuji se hýbat. Dřív mě dost bolela záda, ale Tchaj-ťi mi hodně pomohlo. Možná mi pomohlo i vnitřně, ale nějak zásadně to nepociťuju, nejsem si toho vědomá. I když kamarádka mi řekla, že jsem se hodně zklidnila.
Každopádně, když přijdu naštvaná z osobního života, tady se uklidním, zapomenu na problémy, vyčistím si hlavu a trénink mi zvedne náladu. Celkově se uvolním.
Je něco, co bys v Tchaj-ťi chtěla dokázat?
Mým přáním je naučit se pořádně stávající sestavy a hlavně sestavu s šavlí a vějířem. Ty jsou moje nejoblíbenější. Jiné konkrétní cíle nemám. A rozhodně nechci s Tchaj-ťi skončit, protože mě opravdu baví.
Cvičení na vystoupeních jsou pro mě především dny strávené s přáteli.
Často se s Taiji Akademií účastníš veřejných akcí a vystoupení…
Ano, těch akcí už bylo opravdu hodně. Kromě pražské botanické zahrady, kde vystupujeme pravidelně každý rok, to byla třeba i zoologická zahrada, výstaviště v Letňanech, nebo Wellness maraton v O2 areně. Loni jsme byli ještě v Tloskově a na Vegetariánském festivalu. Cvičili jsme na různých netradičních místech a byli součástí velkých akcí. Ze všech vystoupení mám spoustu pěkných vzpomínek, protože to byly dny strávené s přáteli, se skvělou partou.
Působíš spíše jako introvert. Jak se ti cvičí před diváky?
Cvičit před lidmi na vystoupeních mi nevadí, snad ani nejsem nervózní. Soutěže už jsou horší. V roce 2010 jsem se zúčastnila Mistrovství republiky, kde jsem získala 3. místo. Na letošním Národním poháru jsem skončila druhá, i když jsem měla velkou trému. Byla jsem ráda, když jsem docvičila a všechen stres opadl.
Co tě baví kromě cvičení?
Moc se mi líbí japonská a čínská kultura a skoro vše s tím spojené. Díky tomu jsem se dostala i k origami. Můj nejhezčí a největší výtvor byla svatební kytice pro kamarádku.
Samozřejmě mám ráda i japonské a čínské filmy, nejlépe v původním znění s titulky.
Pokud bych měla mluvit o nějaké pohybové aktivitě, tak jsem se věnovala poi (jde o formu žonglování, při které se točením míčů připevněných na provázcích vytváří kruhy různých tvarů a rozměrů). Umím s nimi pár základních a asi i pár pokročilejších triků. Už se jim však nevěnuji tak jako dřív.
Říkáš, že máš ráda čínskou kulturu. Co se ti na Číně líbí nejvíc?
V Číně jsem zatím nebyla, ale určitě bych se tam jednou chtěla podívat, zacvičit si tam. Moc se mi líbí čínská kultura, architektura, její umění a legendy.
Petro, děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů při cvičení i práci s dětmi
Alena Koutecká
