Pět dní strávených na semináři Tchaj-ťi v Chenjiagou (Čchen-ťia-kou) bylo jakýmsi „bonusem“, který jsme díky vazbě Radka s Mistrem Zhu Tiancai (Ču Tchien-cchaj) získali. Pro každého zúčastněného to byla neocenitelná zkušenost, ochutnávka ryzího bojového umění i nahlédnutí do srdcí a myslí Číňanů.
Seminář v Chenjiagou
Do Chenjiagou jsme letos přijeli ve správnou i nesprávnou dobu zároveň. Na jednu stranu byl Mistr Zhu Tiancai velmi vytížen, protože koncem srpna odjížděl na mezinárodní festival do Jiaozuo (Ťiao-cuo), na druhou stranu nám umožnil účastnit se semináře, který pořádal na novém stadionu v Chenjiagou.
Na šestidenní seminář se sjeli Mistrovi osobní žáci, všichni čtyři jeho synové a žáci osobních žáků i jeho synů, takže jsme byli v opravdu zajímavé společnosti a jako jediní „nečíňané“ jsme budili osobní i profesní zájem ostatních (jako ostatně téměř všude, kam jsme zavítali :-).
Dopolední tříhodinový blok jsme zahajovali společným cvičením v hale či venku (podle toho, kde bylo právě menší vedro). Nejprve jsme prošli sestavu navíjení hedvábného vlákna (jednou dokonce pod vedením samotného Mistra a s použitím fajin (fa-ťin) − mimochodem to byla jedna z nejnáročnějších rozcviček, což je s ohledem na Mistrův věk úctyhodné), pak následovaly sestavy 13 a 74 forem.
S Mistrem Zhu jsme nejen cvičili, ale vyslechli jsme i přednášky na nejrůznější témata.
Na ranní rozcvičku navazovala asi půlhodinka teorie, kdy Mistr Zhu Tiancai hovořil na nejrůznější témata: jak správně cvičit, jakými vývojovými fázemi studenti prochází, jak Mistr sám cvičil, opravy a vysvětlení některých forem atd. Přednášky byly sice v 
čínštině, ale Radek se naštěstí ujal role tlumočníka, takže jsme rozuměli i my.
Po teoretické části jsme se ve zbývajícím čase rozdělili do skupinek a pilovali s mistrovými syny jednotlivé sestavy podle pokročilosti. Většina z nás cvičila s nejstarším Mistrovým synem Zhu Bao Ling (Ču Pao Ling), který měl na starosti praktickou výuku sestavy Lao-ťia ji-lu. Sestavu Sin-ťia ji-lu a tchuejšou vyučoval zpravidla druhý Mistrův syn Zhu Xiang Qian (Ču Siang Čchien).
Jeden výukový blok patřil také sestavě Lao-ťia erh-lu. Ke konci semináře přišly na řadu také praktické aplikace některých forem ze sestavy Lao-ťia ji-lu. Čínští studenti i učitelé šli do všeho s velkou vervou, začátečníci se neváhali pouštět „do boje“ s Mistrovými syny či pokročilejšími studenty. Žádné „naoko“ tady neexistovalo a výjimkou nebyly ani pády na tvrdou zem.
Po dopolední výuce jsme se každý den před polednem všichni, umořeni teplem, ale s hlavou plnou nápadů a zážitků, rozutekli k obědu a ke krátké polední siestě. Odpolední blok se odehrával ve stejném duchu a končil kolem páté hodiny.
Poslední den semináře se konala praktická zkouška, během které jednotliví účastníci semináře museli zacvičit část sestavy Lao-ťia ji-lu, případně 13 forem, před porotou. Mysleli jsme, že nás se to týkat nebude, ale překvapivě a na poslední chvíli došlo i na nás :-) Díky tomu je certifikát, který jsme si z Chenjiagou odvezli, zasloužený.
Shrnuto: seminář byl cenný v tom, že jsme na vlastní oči viděli a na vlastní kůži zažili rozdílný styl výuky Mistra a jeho synů, poznali jsme povahu národa, ze kterého Tchaj-ťi čchüan pochází, energičnost a opravdovost Číňanů. Uvědomili jsme si, že hlavní rozdíl mezi námi je v živosti a bojovnosti, Číňané stále vidí v Tchaj-ťi čchüan bojové umění a méně je pro ně meditací v pohybu nebo prostředkem k udržení či obnově zdraví. Ale především byli všichni velmi přátelští a snažili se nám všemožně pomoci, a to i přes značnou jazykovou bariéru.
Alena Koutecká
){kind=link}