Dnes je pro studenta bojového umění velmi obtížné cvičit v takové míře, v jaké se cvičení věnovali adepti bojového umění v minulosti. Tradiční přístup znamenal totiž, že žák trénoval denně několik hodin. Přesto i dnes můžeme dosáhnout pokroku, budeme-li přiměřeně a správně trénovat.
Aby bylo možno dosáhnout bojových dovedností a pokroku ve cvičení Tchaj-ťi, bylo vyvinuto mnoho různých tréninkových metod, včetně základních cvičení jako je stání v postojích, trénování jednotlivých pozic, cvičení sestav, cvičení na rozvoj síly, cvičení se zbraněmi a přetlačování rukama na rozvoj citlivosti. Generace mistrů v minulosti vytrvale zkoumaly a rozebíraly různé pohyby a dovednosti.
Mezi nejzákladnější dovednosti patří statické cvičení stání v postojích.
Na cestě k dosažení vyšší úrovně bojového umění neexistují žádné zkratky. Osobní cíle každého žáka mají vliv na to, jak intenzivně se bude věnovat cvičení, ale aby mohl být úspěšný, musí obětovat skutečně mnoho času a úsilí. Staré čínské rčení praví, že žák musí být připraven „polykat hořkost“ (che ku).
Při statickém cvičení se klade důraz na nejvyšší možné uvolnění těla, při němž je možné vydržet v pozici. Delší cvičení rozvíjí vědomí vlastního těla, klid mysli a také účinně posiluje nohy. Když jsou nohy silné a mohou pevně nést váhu, horní část těla na ně může zasednout a díky tomu je pak trup uvolněnější a pružnější. Když jsou nohy slabé, zůstane horní část těla těžká a neuvolněná.
Tchaj-ťi čchüan vyžaduje lehkost a citlivost v horní části těla. Zároveň by spodní část těla měla pociťovat výraznou tíži a spojení se zemí. Tento pocit se často přirovnává k obrovskému stromu s hlubokými kořeny. Větve se hýbají a houpou ve větru, zatímco kmen je pevně ukotven svými kořeny.
Při stání v postojích se řídíme těmito principy
Hlavu držíme tak, jako by byla seshora „zavěšená“ nebo jsme na vršku hlavy měli položený nějaký předmět. Její poloha by měla být rovná, uvolněná a stabilní. Záda jsou vždy vzpřímená (možno trénovat u zdi nebo se dotýkat tyče za zády). Pozice rukou může být vždy v bok (ruce uvolněné, nesmím se o ně opírat!) nebo podle dané formy. Všechny postoje (kromě ma-pu) mají varianty na obě strany.
Čas, který tréninkem strávíme, by se měl postupně prodlužovat. Tak se můžeme z půl minuty při pravidelném tréninku dostat až na deset minut. Je běžné v prvních vteřinách pociťovat nepohodlí v různých částech těla − v této fázi je důležité vydržet. K dosažení nejlepších výsledků bychom měli stát v postoji nejméně dvě, ale ještě lépe tři minuty.
Základní postoje
Ma-pu (postoj jezdce na koni)
Šířka postoje 4 stopy. Váha uprostřed rovnoměrně na obou nohách na patách. Kolena od sebe, chodidla rovnoběžně celou plochou na zemi. Ze stehen nesmí spadnout položená tyč. Záda vzpřímená, ruce možno v pas, v pěst u boků nebo v kruhu před břichem.
Kung-pu (postoj luku a šípu)
Šířka postoje 4 stopy. Váha rozložena 70 % na jedné noze. Koleno pokrčené, nad špičkou, špička „otevřená“, 30% váhy na druhé noze (koleno mírně pokrčené, uvolněná kyčel, špička směřuje rovně dopředu). Pánev podsazená, udržujeme „přisednutí“ – uvolněné kyčle, jako když sedím, záda vzpřímená, ramenní kloub v přímce s kyčlí, ruce v bok nebo v pozici formy „Odhrnutí oděvu“ (na straně, kde je váha, je ruka v oblouku nad kolenem, druhá je volně položená na břiše).
Prázdný krok
Délka postoje 1−2 stopy, váha 100 % na zadní noze. Kolena od sebe na 2 pěsti. Přední noha se špičkou lehce dotýká země. Ruce buď v bok nebo v krytu ve výšce úst malíkovou hranou dopředu, lokty od těla.
Odpočinkový postoj
Šířka a délka postoje 0,5−1 stopa, těžiště blíže přední noze, zadní noha na špičce, záda vzpřímená, ruce v bok.
Zlatý kohout
Stojná noha lehce pokrčená − přisednutí v kyčlích. Koleno druhé nohy vysoko zdvižené, špička uvolněná. Ruka u stojné nohy dlaní proti zemi před stehnem, druhá zdvižená nad hlavou dlaní otočenou ven, uvolněná v oblouku.